Doufal, že se vše obrátí, zatímco se hromadily další černé růže. Jenže ani Nahoře neznají spravedlnost...

28. května 2006 v 14:00 | Darkspace |  povídky
Debatujíce o bohu. O satanovi, o smrti... Metál tak hlasitý, že to reproduktory sotva utáhnou. Naplňuje moji duši zoufalstvím, ale mně se to líbí. Nemůžu přestat. Venku je slunečno, teplo. Nálada stále ve tmě, v chladu. Minuty se rozvlekle táhnou a snaží se mi do mysli vpravit, že mám zase o chvilku blíže ke konci. Depresivní smýšlení. Jako vždy. Zapálím svíčku a zatáhnu závěsy. Papír se chvíli houpe nad plápolajícím ohněm, než je samotný konečně zžírán plameny. Přemítám, proč zatnu pěsti, když se mnou někdo mluví, proč mi vše přijde tak nudné a ve všem vidím smutek, či smrt. Odpověď se nedostaví. Jako nikdy předtím. Démon v mém nitru se mě snaží strhnout na cestu temna. Smrti. Nebo hůř... života. Peklo... Nebo ráj? Ani nevím. Byl to jen další obyčejný den. Jaký bude ten další? Nač žít, když mě žít nebaví? Usměju se. Ne. Já tomu nepodlehnu. Nejsem takový. Vysmívám se životu, že se mě tak snadno nezbaví. Je to má výhra. Moje pomsta. Budu při ní trpět, ale aspoň mu ukážu.
Moje kamarádka umřela. Předávkování. Osud k ní nikdy nebyl přívětivý. První růže. První černou růži smutku měl jsem na svém výkazu. Tam nahoře mají andělé výkazy všech. Zkoumají je a rozhodují, co dalšího jim život přinese. Štěstí či smutek... Musí zvážit vše, co se dotyčnému stalo a zavést rovnováhu mezi štěstím a smutkem. Je vidět, že ani v nebi to zrovna dvakrát nefunguje. Často si na někoho zasednou nebo udělají hrubku, kterou zatratí dalšího slušného člověka k záhubě. Druhá černá růže. Můj otec. Růže se hromadí na mém stole. Jejich sametový květ, skrývající uvnitř sebe vzpomínku na toho, koho jsem při téhle květině ztratil, jsem obdivoval a zároveň nenáviděl. A další. Tentokrát bílá. Našel jsem spásu. Můj život náhle dostává nový smysl. Nacházím lásku, kterou nikdy neopustím. Teď vím, že jsem dobře udělal. Že jsem nezanevřel na svět, ve kterém žiji. Konečně přichází odměna. Andělé vytáhli z kartotéky můj spis a vnesli světlo do temnoty. Přinesli mi dívku, kterou budu milovat navždy. Do konce svého života...
"Další černá růže. Můj milovaný umřel..." odvrátila dívka pohled od svého deníku a pohlédla na mé mrtvé tělo... Dívka, kterou jsem miloval do konce svého života...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mISHA mISHA | 5. června 2006 v 16:01 | Reagovat

SMUTNé

2 aaliyah/ ty víš kdo šmudlo aaliyah/ ty víš kdo šmudlo | 26. září 2006 v 11:49 | Reagovat

je to krásně smutný

3 Kačenka Kačenka | 17. října 2006 v 13:17 | Reagovat

jasne ze vim kdo

4 Zeny Zeny | 14. července 2010 v 16:57 | Reagovat

Nadherny pribeh... pripomina mi to par lidi z meho okoli jenz sdili podobny osud...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama