jarni psychoo

28. května 2006 v 11:01 |  básně
I když koukáš, nevidíš,
co ti roste před očima,
ani čichem necítíš,
přesto začínáš to vnímat.

Něco, co se v tobě rodí,
něco dlouho ukryté,
něco, co se ne vždy hodí,
nemůže být zabité.

něco, o čem stále víš,
něco, co ti bortí smysly,
něco, čeho se hned nezbavíš,
nejsi si už ničím jistý...

...I když koukáš, nevidíš,
co ti roste před očima,
ani čichem necítíš,
přesto začínáš to vnímat.

zkoušíš vodku, smotek trávy,
zkoušíš změnit myšlenky,
zkoušíš však jen svoje zdraví,
není to až tak lehký...

zkoušej dále všechno možné,
zkoušej třeba tobogán,
tohle světlo, když se rožne,
chová se jak uragán.

...když teď koukneš, uvidíš,
jak ti roste před očima,
lásku v sobě ucítíš,
našels v sobě, jak to vnímat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama