Tak to vzdycky konci

5. června 2006 v 15:25 | k.kaculenka |  básně
Uprostřed ulice sama stála
A kolem ticho a chlad
Z vlasů jí závoj jen tak vlála
Z úst pár nesmyslných dat

Chtěla jsem té dívce pomoci
A úsměv přivodit
Vysvobodit ji z bezmoci
Přetrhnout tu smutnou nit

Pár kroků dál, divný to sen
V rukách trs růží
Bledá tvář a bledý den
Na kytici pár stuží

Nedá mi to mámení
A ještě o krok blíž
Hoďte po mě kamení
Dejte přede mě mříž
A kolem hlasy, volání
"už stůj" divný to hlas
"pomoz"smutné sténání
stále ke mne ruce pnout
jak jen se rozhodnout
běží čas

jen pár kroků k cíli mám
ta žena ke mně vzhlédne
do rukou kytici dostávám
v mých rukách bělá a zbledne

už chápu oč tu kráčí
zvon už mou hodinu značí

upadám do spánku
a černý závoj na mě padá
do temných zámků
má duše se vkrádá

už vím jak láká lidi
pomalu, ale jistě
za každým se pídí
a tak jako klíště

jen tak se nevzdá
a bere každý možný hlt
je všude známá a kdo ji nezná
vždyť její jméno je smrt..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama